Hoci sa politická mapa Venezuely po zatknutí Nicolása Madura dramaticky mení, odpoveď na otázku, kto drží ruku na kohútikoch s venezuelskou ropou, zostáva zatiaľ prozaická.
„Petróleos de Venezuela (PDVSA), státní ropná společnost, kontroluje většinu produkce a rezerv,“ upozorňuje Andy Lipow, prezident společnosti Lipow Oil Associates.
Zatímco titulky novin hovoří o převratu, v terénu tak podle všeho stále dominuje státní moloch, který byl v 70. letech znárodněn a za poslední dekády systematicky devastován.
Zahraniční investoři však čekají na svou příležitost. Americký gigant Chevron má díky existujícím licencím a společným podnikům nejlepší výchozí pozici pro to, aby v případě uvolnění sankcí převzal iniciativu.
Pokud se k moci dostane proamerická vláda, Chevron bude první volbou pro obnovu sektoru, tvrdí Saul Kavonic z MST Financial.
Ve hře jsou však i evropští hráči jako italská Eni či španělský Repsol, kteří si v zemi udrželi své pozice navzdory rokům nestability.
Na opačné straně stojí zájmy Ruska a Číny, které do režimu nalily miliardy a své pohledávky mají kryté právě ropnými aktivy.
Proč je „špinavá“ ropa pro USA tak důležitá
Paradoxem venezuelské krize je, že americký trh tuto ropu zoufale potřebuje. Nejde o množství, ale o kvalitu.
Venezuelská ropa je těžká a sirnatá (tzv. sour crude), což je přesně ten typ suroviny, na který jsou technologicky nastavené mnohé komplexní rafinérie na pobřeží Mexického zálivu v USA.
„Americké rafinérie… milují srkat tuto mazlavou ropu z Venezuely a Kanady,“ vysvětluje Bob McNally z Rapidan Energy Group. Nahradit tyto dodávky lehkou břidlicovou ropou z Texasu není technicky efektivní.
Okamžitá reakce trhu je však opatrná a analytici varují před „rizikovou přirážkou“ ve výši přibližně 3 dolary za barel.
Hlavním problémem je chaos – kupci momentálně nevědí, komu mají za ropu platit. Navíc, infrastruktura je v tak dezolátním stavu, že ani okamžitá změna vlády nepřinese zázraky.
Helima Croft z RBC varuje, že na zvrácení dvou desetiletí zanedbávání budou potřeba investice ve výši alespoň 10 miliard dolarů ročně.
Produkce, která v roce 1997 dosahovala 3,5 milionu barelů denně, se dnes potácí na úrovni 950 000 barelů, přičemž značná část exportu byla dosud realizována přes tzv. „stínovou flotilu“ tankerů obcházejících sankce.
Top brokeři
